Ramozek ... ať se cítí lépe

Jak se jezdec stává koňským somatopsychologem

I koně mají své dny - to ví přece každý. Nikoho snad nepřekvapí, že kůň jako každá jiná živá bytost, má kromě svých potřeb i svoji osobnost, svoje nápady a nálady, které z jinak spolupracujícího koně mohou udělat občasného výtržníka. Vztah jezdce a koně je podobně komplikovaný jako vztah muže a ženy a pro jezdcem kladené nároky, byť by byly malé, nelze očekávat, že kůň nikdy nevyjádří svůj mnohdy nesouhlasný názor na věc.

Zde se dostáváme k jádru pudla, k zásadní otázce, k důvodu, proč jsem se rozhodla napsat tento článek. Má kůň nárok vyjádřit nesouhlas? Jednoznačně má.
Na jezdci zbývá, aby nesouhlas uslyšel a analyzoval. Uslyšel - jezdec by měl nesouhlas v první řadě slyšet, a to nemusí být vždy jednoduché. Nesouhlas není jenom neposlušnost, vyhazování, svíčkování, kopání po biči, ale může to být i házení hlavou, skřípání zuby, šlekebení se, koulení okem, neochota jít do předu, ztuhlost, snaha utéct, ij. Nesouhlasů je celé spektrum, od nepatrných signálů po zcela jasné projevy antipatií namířených hluchým jezdcům, kteří neslyšeli šepot.
Analýza nesouhlasu. Pokud kůň s jezdcem nesouhlasí, nechce, nemůže nebo nechápe, proč by měl spolupracovat, odpověďí jezdce by nemělo být ''udělej to, protože jsem to řekl/a'' To není dobrý důvod pro nikoho a pro tak inteligentní bytost jako je kůň teprve ne. Proto pokornému jezdci nezbývá, než se vydat nejistou, komplikovanou cestou koňské somatopsychologie - ta mu pomůže rozlišit, zda kůň spolupracovat nechce nebo nemůže a pomůže mu rozhodnout, zda řešením je změna přístupu, motivace, či celého managementu a nebo, zda řešení spočívá na bedrech fyzioterapeuta, nebo v horším případě veterinárního lékaře.
Řada nemocí se může projevovat právě jen změnami v trénovatelnosti koně, proto nespoléhejme, že kůň, ač zcela zdráv, si jen bezdůvodně vymýšlí. Aby to nebylo tak jednoduché, řadu nemocí mohou způsobit, spoluzpůsobit nebo zpětně způsobit některé tréninkové metody a nerozpoznání prvních příznaků. Vzniká circulus vitiosus v němž už se mnohdy nedá poznat, co je příčina a co následek. Mezi nejčastější příznaky nemocí zprvu se projevujících jen v tréninku patří: nesoustředěnost, snížená schopnost učení, lenost, skleslost, vzpurnost, předrážděnost, zvýšená lekavost, neproveditelnost některých cviků, vyhazování, házení hlavou aj. Konkrétně o jednotlivých diagnózách a možnostech léčby snad někdy příště.